Rozhovor se za chvíli změnil v monolog.
„Tak hele. Podívej na ty ruce jo? Já musím natočit ňákejch kiláků, vod rána do večera abych si vydělal. Ráno vstávám před pátou a někdy i dřív, abych byl první ve frontě v lomu. A pak točím jednu fůru za druhou. Na našich silnicích! A v tomhle provozu! V zimě z teplý kabiny do zimy – to máš furt, v létě hic. No, vydělám si to jo. Ale musím se smekat!
A podívej se, strká mi noviny před nos.
Učitelé, ti si žijou. Přes dvacet tisíc! Dva měsíce prázdnin v létě, podzimní, zimní, velikonoční – samý volno.
Začínaj si pěkne ráno v osum, končej ve dvě a někdy i dřív. V teplíčku, bez starostí, vobčas s dětma na nějakej vejlet, nebo exkurzi, do Brna na veletrh – to maj taky placený!
A co dělaj? Nic! Prděj rozumy a buzerujou děti!
Ten můj, jako syn, je na průmce, elektrikářský, viš. A tudle přines pětku! Z ńákýho testu, na obvody, nebo co. A říkal, že to spočítal a měl dobře! A ten moula mu dal pětku - že to nespočítal tak, jak jak to chtěl von. Teda jako metodou. Podle proudů, nebo napětí, tak nějak. Ale výsledek měl dobře a ten blb inženýrskej mu dal pětku! Mýmu klukoj!
Kluk je chytrej, pořád u počítače – ten jsem mu koupil loni k vánocům. Von na internetu ti najde všechno.
Tudle dělal nějakej referát – do češtiny. Na tom internetu si to našel, ukazoval mi to, vytisk – víš von má k tomu počítači i tiskárnu, barevnou! Vytisk to i s vobrázkama, měl to za chvíli. A ve škole mu to ta kráva hodila na hlavu. Prej to nedělal sám!
Buzerace to je! Co by to vymejšlel ne? Dyď je to na tom internetu a musel to najít! To nebyla práce?
A za to chtěj přidat? Snad nebudou chtít ještě stávkovat! Já bych jim dal stávkovat!
Víš soused je taky učitel, taky na průmyslovce a říkal, že jako učí jen asi dvacet dva hodin za tejden a prej má jako ještě hodinu navíc! A za to přes dvacet tisíc! A s čistejma rukama, žádnou zodpovědnost, pěkně v teplíčku. Seděj si ve svejch kabinetech, u počítačů. To vím dobře. Byl jsem loni klukoj na rodičáku! Měl bys je tam vidět!
Měli by si zkusit jak se vydělávaj peníze a pak ať buzerujou!
Hele, tebe sem tu ještě neviděl. Co děláš, co seš zač?“
Odpověděl jsem mu, vstávaje: „jsem inženýr a učím na průmyslovce“ a šel si ta dvě piva zaplatit k pultu.
Byl krásný podzimní podvečer, začaly vycházet hvězdy a já jsem spěchal domů opravit na zítřek ještě jednu sadu testů.
